S nadsázkou by se dalo říct, že kolumbijská zpěvačka vydává cédéčka, natáčí videoklipy, jezdí po koncertech a kdo ví co ještě, jen aby vydělala co nejvíc peněz, které pak s radostí věnuje na charitu. Dobročinným aktivitám se věnuje už dlouho, dokonce je nejmladší celebritou na světě, kterou organizace Unicef vyhlásila coby svého mezinárodního velvyslance dobré vůle a míru.

Že se u TH pořád něco děje, nepřekvapí jistě nikoho. Aby ne, vždyť jsou nejpopulárnější německou kapelou, dokonce na Europe Music Awards v Mnichově vyhráli v kategorii Nejlepší mezinárodní umělec. Kromě toho se jim daří dobývat britský hudební trh a stále více se řeší i případné šance v USA. Navíc se začíná mluvit o scénáři k filmu o téhle slavné čtveřici. Všechno to však záleží na podpoře fanoušků…

„Naši fanoušci nejsou agresivní, jen někdy příliš podlehnou emocím.“

Kariéra Tokio Hotel nemá na evropské hudební scéně obdoby. To proto, že i přes nezájem většiny médií a hlavně rádií po nich fanynky nepřestávají šílet. Popularita stále roste, oficiální fankluby nestíhají přijímat nové členy a na internetu se objevují stalé nové a nové nejrůznější fanouškovské blogy plné fotogalerií, diskusí a nejrůznějších informací.

O uměle vytvořené kariéře, natož úspěchu tedy nemůže být vůbec řeč. Jinými slovy, TH si svou cestu na vrchol vydřeli úplně sami a to jen díky odhodlaným fanynkám. Nebýt obrovské podpory tisíců dívek, jejich CD by v Česku nejspíš nevyšlo, natož aby tady uskutečnili koncert. A kluci to dobře vědí. Proto podporu svým oddaným fanynkám oplácejí a nedají na ně dopustit. Zdají se vám některé dívky zamilované do Billa či Toma příliš vyšinuté? Říkáte si, že je fakt ujeté bláznovství čekat u haly na koncert od večera předchozího dne? Nechápete fanynky, které svou mánii prožívají nezvykle intenzivně? Přijdou vám jako hysterky nebo podle vás působí dokonce agresivně? Kluci z TH vám tohle přesvědčení klidně vyvrátí stručným vysvětlením. Podle nich není nic špatného na tom, když člověk dává své city najevo výraznějším způsobem než ostatní. „Nevím, že by se naše fanynky chovaly nějak nebezpečně agresivně. To máme strach spíš ze zákeřných antifanoušků. Ale holky, co přijdou na náš koncert, nikoho neohrožují. Maximálně hrozně ječí a pláčou. Ale na tom není vůbec nic špatného. Naopak, je to pro nás určitá forma podpory,“ říká klidným hlasem Bill. „Taky nám občas pořadatelé prozradí, že několik holek čekalo u haly na náš koncert od večera předchozího dne, jen aby mohly stát hned u pódia. Je to z jejich strany obrovská oběť a takové fanynky si zaslouží náš respekt. Škoda že pak při koncertě nejde zjistit, které to byly, třeba bychom je pozvali na pódium,“ zamyslel se nahlas Georg.

„Dárky už nemáme kam dávat.“

Součástí každého setkání s fanynkami bývají tašky a balíčky plné různých dárků, nejčastěji plyšáků. „Dostáváme fakt nejrůznější, někdy i dost šílené věci. Plyšáků je nejvíc, ale některé holky se nestydí dát nám i nějaké intimnější věci… nebudu prozrazovat co konkrétně, ať si to každý domyslí sám,“ směje se Tom. „Ale už je toho moc, nemáme to vůbec kam dávat. Ani doma, ani ve zkušebně, ani v tourbusu už není vůbec žádné volné místo. Budeme muset vymyslet nějaký nový prostor,“ varuje Bill. V souvislosti s tím prý kluci uvažují o spolupráci s dětskými domovy, kam by alespoň část plyšáků věnovali. Momentálně však mají stále spoustu práce s prosazením se v Anglii. „Prosadit se v Británii není tak snadné, jak jsme si mysleli, ještě nás tam čeká spousta práce. Kromě toho nám zbývá ještě několik států po Evropě, kde chceme oslovit nové fanynky, takže práce máme opravdu hodně.“ Znamená to, že plánovaný útok na hudební trh v USA se ruší? „Ono to s tou Amerikou není tak aktuální, jak to původně vypadalo. Nejdřív opravdu chceme zvládnout celou Evropu, teprve pak možná přijdou na řadu USA.“

Co bude, až TH nebude? Kdo ví…

Jak vlastně vypadá jejich takový běžný pracovní den, lépe řečeno týden? Téměř každý večer koncert, pak buď noc v hotelu nebo v tourbusu – to podle toho, jak je daleko město, kde mají další koncert. „Takže zároveň furt balíme a vybalujeme, a když máme náhodou chvíli čas, řešíme, jestli se nám do programu vejde ještě nějaký koncert, nebo si jen tak povídáme třeba o tom, co všechno budeme dělat, až turné skončí.“ Občas prý také přijde řeč na téma, co bude, až skončí nejen turné, ale až skončí TH úplně. „Na tuhle otázku ještě nikdo z nás odpověď nezná. Těžko říct. Ale snad to bude až za hodně dlouho,“ doufá Georg.

Alespoň prozatím se kluci jistě o kariéru bát nemusí. Nejde jen o jejich hudební úspěchy. Ale objevily se zprávy také o tom, že by se o nich měl začít natáčet film! „Ano, můžeme prozradit, že takovou nabídku jsme už dostali a že jsme o ni projevili velký zájem. Zatím je to však teprve na úrovni nezávazných jednání. Takže těžko říct, co z toho opravdu bude, jestli vůbec něco. Ale moc rádi bychom film udělali. Myslím, že by to mohl být skvělý příběh a zároveň dobrý hudební film,“ alespoň trochu poodhalil případný nový velký projekt Bill Kaulitz.

Kdyby byl legendární Freddie Mercury naživu, nic takového by nejspíš nepřipadalo vůbec v úvahu. Ale vzhledem k tomu, že už je několik let po smrti a hudební svět zkrátka potřebuje nějakého jeho nástupce, neoficiálně se taková osoba začala hledat. A zároveň se zdá, že už byla nalezena.

Podle všeho to totiž vypadá, že hudební odborníci a někteří britští hudební kritici vidí nového Freddieho v momentálně velmi populárním Mikovi. Jeho zpěv jim prý svým způsobem Mercuryho připomíná. A co se týká Mikových úspěchů, po úspěších všech jeho dosavadních hitů se na MTV i v rádiích objevil nový, píseň Happy Ending.

Celá na první pohled dost zvláštní myšlenka začala mít docela reálné obrysy potom, co organizátoři Brit Awards oznámili, že by rádi, aby se jedním z účinkujících stal právě Mika. Zároveň se však řeší, jak by své vystoupení okořenil. V souvislosti s tím se objevila myšlenka, že by vystoupení mohlo být pojaté jako duet staré a nové britské poprockové generace. Protože tím, kdo by s Mikou na Brit Awards duet udělal, by mohl být Freddieho věrný kolega z Queen, legendární kytarista Brian May. Pro Miku by to znamenalo velké povýšení mezi slavnou britskou rockovou elitu, pro Briana Maye by to bylo příjemné zavzpomínání na jeho mnohá vystoupení s Freddiem. Nic však není jisté, protože na rozdíl od Miky, který účast už potvrdil, se na vyjádření Briana zatím čeká. A času má ještě dost. Slavnostní předávání těchto britských hudebních cen je totiž v Londýně naplánováno až na únor.

Je krásná, je sexy, je jí osmnáct a je Miss ČR 2007. Kromě hlavního titulu krásy vyhrála také titul Miss Bohemia a soutěž o nejkrásnější postavu, Miss Silueta. I když se jí díky těmto úspěchům změnil život, ona je stále stejná. Kariéra modelky je pro ni důležitá, ale přítele, ani vzdělání by kvůli tomu neobětovala. Jaká vlastně je Katka Sokolová?

„Doufám, že ten rok ´kralování´ zúročím co nejlépe.“

Vyhrála jste prestižní českou soutěž krásy. Ale v podobných soutěžích nejste žádný nováček. Co byl pro vás ten hlavní důvod začít se takových soutěží účastnit?
Katka: Hlavním důvodem bylo získání nových zkušeností a pracovních příležitostí a taky seznámení s novými lidmi.

Změnil se vám teď díky titulu Miss ČR život kompletně, nebo to berete jen jako výhodnou pozici k zajímavějším pracovním nabídkám?
Katka: Život se mi změnil hodně. Mám méně času na sebe, na rodinu a přátele, ale dělám, co mě baví.  Doufám, že ten rok „kralování“ zúročím co nejlépe.

Měla jste v záloze připravený nějaký plán „B“, kdyby to v Miss nevyšlo? Jak by ten plán vypadal?
Katka: Před finále jsem žádný plán A ani B neměla. Věřím, že všechno je tak, jak má být, takže jsem jen čekala, jak to všechno dopadne a kam mne to posune.

Vzpomenete si ještě na první vteřiny vyhlášení, když jste zjistila, že jste zvítězila – jak jste prožívala zjištění, že jste nejkrásnější ze všech?
Katka: Je to nádherný pocit, stát tam a slyšet, že jste královna.  Naplno jsem si to užívala, v tu chvíli jsem neměla žádné konkrétní myšlenky. Byl to stav naprosté euforie.

„Nechci se tím živit. Modeling můžete dělat do třiceti, ale co potom?“

Když se na vás člověk dívá, tak si to ani neuvědomí. Ale vy jste vlastně jedna z nejmladších Miss. Není vám líto, že jste svůj první velký úspěch zažila už tak brzy? Že si kvůli tomu ani nemůžete pořádně užít zbytek dospívání?
Katka: Naopak jsem ráda, že jsem zažila takový úspěch už v tak mladém věku. Možná si neužiju zbytek dospívání jako mí vrstevnici, ale zase mam příležitosti, jaké oni nemají. Všechno má své plusy i mínusy.

Kromě hlavního titulu jste získala taky cenu Miss Silueta. To je soutěž o nejkrásnější postavu, že ano? Jak moc se celkově musíte hlídat (jídlo, sport), abyste si udržela tak dokonalou postavu?
Katka: Ano, této ceny si moc vážím, velmi mne potěšila. Bohužel nepatřím mezi ty šťastlivce, kteří sní všechno možné, a pořád jsou štíhlí. Musím se trošku hlídat a sportovat. Po 7 hodině večer se snažím nejíst a chodím do posilovny.

„Kvůli práci bych se s přítelem určitě nerozešla!“

Někde jste uvedla, že chcete především studovat, to ale s kariérou top modelky nejde moc dohromady. Už máte jasno, co je pro vás teď hlavní priorita a jak moc svůj život modelingu přizpůsobíte?
Katka: Modeling je sice krásná a atraktivní práce, budu se mu věnovat, jak jen to půjde, ale nechci se tím živit. Modeling můžete dělat do třiceti, ale co potom? Studium je základ!

Jak na váš úspěch reagoval váš přítel? Je pravda, že kdyby to bylo kvůli práci potřeba, byla byste ochotná svůj nynější partnerský vztah případně ukončit?
Katka: Trošku jsem se obávala, jak to všechno ponese. Ale je skvělý, moc mi pomáhá a podporuje mne.  Kvůli práci bych se s ním určitě nerozešla.

Titul Miss a úspěšná modelingová kariéra nabízejí mnoho plusů a výhod. Především cestování, což máte velice ráda. Napadlo vás usadit se někde ve světě natrvalo?
Katka: Ano, cestování mne moc baví. Ale doposud jsem toho neprocestovala tolik, abych mohla uvažovat, v které zemi bych se chtěla usadit. Ale určitě by to bylo něco jižanského, jako třeba Itálie – mám ráda sluníčko, teplo a temperament tamních lidí.

Jsou tu však i různé mínusy a nevýhody. Které pokládáte za ty největší?
Katka: Docela mne překvapila agresivita některých bulvárů – píší věci, které nejsou pravda, ale s tím se v showbyznysu nejspíš už musí počítat.

„Hlavní je zůstat sama sebou.“

Hodně lidí říká, že missky a modelky jsou jen loutky showbyznysu a živé věšáky na šaty. Lze se tomuhle nařčení vůbec nějak bránit, nebo nemá smysl to lidem vyvracet?
Katka: Když už na to lidé mají nějaký názor, nemá smysl jim to vyvracet. Stejně si vždycky budou myslet to, o čem jsou stále přesvědčeni.

Modelek je obecně spousta a vítězek různých soutěží krásy stále více. V čem je podle vás to hlavní umění být úspěšnější a žádanější než ty ostatní?
Katka: Zůstat nohama pevně na zemi, nenechat se nějakým způsobem „srazit na kolena“ tlakem showbyznysu a hlavně zůstat sama sebou.

Tahle branže je obecně chápána spíše jako krátkodobá. Jen pár modelek se na vrcholu udrží i po třicítce. Jak moc do budoucna má tedy smysl koukat?
Katka: V modelingu se nedá koukat do budoucna nebo nějak konkrétně plánovat. Dá se říct, že třeba některé exkluzivní nabídky jsou postavené na náhodě. Člověk musí být ve správnou chvíli na správném místě – a to se naplánovat nedá.

Ráda prý také malujete. Na jaká témata se zaměřujete? Neuvažovala jste o tom, využít své nynější pozice ke zviditelnění svých obrazů?
Katka: Tak to určitě ne! Já nejsem žádná malířka. Ráda si maluju jenom tak pro sebe.

Co byste poradila všem dospívajícím dívkám, které by rády taky zkusily modeling, ale třeba si nevěří nebo se prostě bojí?
Katka: Holka, která si v modelingu nevěří, se neprosadí. Je to boj, konkurence je veliká – spousta mladých dívek chce být misskami a modelkami. Poradila bych jim, aby si v prvé řadě stanovily jasný cíl, kam až chtějí dojít. Aby si ujasnily, co všechno jsou ochotné obětovat, a hlavně aby si věřily a zůstaly přirozené.

Před dvěma lety se stala nejkrásnější dívkou ČR. Díky tomu se jí v modelingu podařilo prosadit na světové úrovni. Modeling přitom nebere jako své životní poslání. Nebýt zmíněného vítězství, určitě by se prý věnovala oboru, který vystudovala – farmacii – a studium i úspěšně zakončila získáním doktorátu. Místo toho se z ní stala světová top modelka. Přitom se netají tím, že ji tato práce baví hlavně kvůli cestování, které miluje. A jaká byla Jana coby teenager? Starala se svůj vzhled a zajímala se o módu? „Jako každá holka jsem se ráda oblékala módně,“ říká v rozhovoru pro Sweet17.

Missku a modelku Janu Doleželovou vyzpovídal Jakub Cyrani. Co všechno na sebe krásná brunetka v rozhovoru pro časopis Sweet17 práskla? Třeba to, že až s modelingem skončí, bude se spíše věnovat svému oboru ve farmacii. „Pokud jsem v Čechách, udržuji si alespoň jednou týdně praxi v lékárně,“ uvedla Jana. A proč se věnuje modelingu? „Cestování je asi hlavní důvod, proč se modelingu věnuji.“ Prozradila nám i to, jestli by se někdy nechala vyfotit nahá.

Před dvěma lety jste se stala nejkrásnější dívkou v Česku. Co si takhle dívka sama pro sebe říká, když si uvědomí, že byla zvolena tou nejkrásnější ze všech?

Jana: Samozřejmě ve chvíli zvolení mi to připadalo jako krásný splněný sen z dětsví, kterému jsem nikdy nevěřila, že se naplní. Nepovažuji se však za „nejkrásnější ze všech“, protože krása je subjektivní pojem. Nedá se měřit soutěží Miss. Naví každý má jiný ideál krásy. Přesto ale být po dobu jednoho roku Miss ČR a např. reprezentovat na Miss World je nezapomenutelná zkušenost.

Musí si pak královna krásy dávat větší pozor na své chování? Třeba aby jí příliš nestouplo sebevědomí nebo si neosvojila nějaké „hvězdné manýry“?

Jana: Máte pravdu, zájem médií a spousty významných lidí může sebevědomí zvednout do nezdravé výšky. Já sama jsem si dobře uvědomovala, ze musím zůstat nohama na zemi. Už jen proto, že lidé, kteří se chovají nafoukaně, působí na své okolí dost nesympaticky.

Myslíte, že vás to vítězství uvnitř nějak změnilo?

Jana: V roce vítězství jsem nasbírala zkušenosti, které bych jinak získávala takových pět let. Mám na mysli řidičské zkušenosti, zkušenosti v podnikání, cestovatelské, v angličtině atd. Tím pádem jsem rychleji vyzrála. Časté vystupování na veřejnosti mi pomohlo i v tom, že jsem se dokonale zbavila trémy. Všechny tyto zkušenosti přispěly k tomu, že mám dnes větší sebedůvěru.

„Cestování je asi hlavní důvod, proč se modelingu věnuji.“

Berete to teď, s odstupem dvou let, stále jako svůj největší životní úspěch, nebo už se odehrálo něco dalšího, co pro vás bylo ještě důležitější?

Jana: Nikdy jsem vítězství v Miss nebrala jako největší životní úspěch. Za ten považuji vystudování farmaceutické fakulty a následný doktorát. Studium bylo totiž náročnější než příprava na Miss. Pokud jde o soutěž Miss, příjemným úspěchem bylo např. umístění v Top 15 na Miss World.

Věříte, že byste se věnovala modelingu takhle na světové úrovni, i kdybyste se Miss nestala?

Jana: Určitě ne. Před Miss, během studií, jsem si jako modelka jen přivydělávala, protože pro studentku je modeling snad nejlepší možná forma brigády. Předpokládala jsem ale, že po fakultě budu pracovat ve farmacii. Člověk míní, život mění.

S vaší profesí je pevně spjato také cestování, věčné bydlení po hotelech, mnohdy každou noc v jiném apod. Jaké jsou pro vás návraty domů, třeba jen na pár dní – máte nějaký rituál nebo něco, bez čeho by návrat domu nebyl úplný?

Jana: Cestování je asi hlavní důvod, proč se modelingu věnuji. Je to mé největší hobby, poznávat jiné kultury, kuchyně, národy. Díky modelingu mám tak spojenou práci i koníček v jednom. Mým rituálem je snad jen to, že jsem si ke svým cestám oblíbila využívat pohodlných služeb společnosti Sky Europe. Nosí mi štěstí.

Je pravda, že vzhledem k tomu cestování po celém světě a bydlení v hotelových pokojích nejste příliš zvyklá na klasické domácí práce (luxování, praní, žehlení, vynášení odpadků, mytí nádobí, vaření atd.)? Nebo vám to naopak v hotelech chybí a doma si to pak vynahrazujete?

Jana: Pokud jsem v Čechách, mám dost nabitý program a tyto práce nestíhám. Velmi mi však vadí nepořádek, a proto často uklízím doma např. kolem půlnoci, když se třeba vrátím z přehlídky.

Do vás se bulvární plátky naštěstí moc nenavážejí, že? Údajně je to proto, že prostě netropíte žádné skandály, na večírcích se chováte spíše nenápadně. Opravdu nemáte chuť se někdy pořádně odvázat a užít si dobrou party?

Jana: Jako každý mladý člověk se ráda bavím, a pokud je dobrá společnost, užívám večera. Takto se ale spíš bavím s přáteli na Moravě nebo s přáteli z fakulty. Protože těžko můžete vytvořit spontánní náladu v místnosti, kde vás fotí novináři.

„Až s modelingem skončím, budu se spíše věnovat svému oboru ve farmacii.“

Zpátky k módě. Obecně jste známá pro svůj smysl pro módu a pro různé módní doplňky. Umíte odhadnout, co se k jaké příležitosti hodí nejvíce, a hodně modelek to od vás dokonce prý odkoukává. Nenapadlo vás otevřít si školu modelingu, módy nebo tak něco?

Jana: Zatím ne. Dokud se sama živím jako modelka, nemám na takovou aktivitu časový prostor. A myslím si, že až s modelingem skončím, budu se spíše věnovat svému oboru ve farmacii.

Berete ostatní modelky jako svou konkurenci, která vám může kdykoli vyfouknout skvělou práci, nebo se s nimi klidně kamarádíte?

Jana: Přestože víme, že jsme konkurentky, kamarádíme se. Jinak by to ani nešlo. Neumím si představit, že bychom s dívkami spolu nevyšly a na přehlídkách bychom místo věnování pozornosti práci na sebe vysílaly nevraživé pohledy.

Jaký styl oblékání je vám ze všeho nejbližší a co byste si pro změnu nejspíš nikdy neoblékla?

Jana: Nosím sportovně elegantní modu. Také mám ráda příležitosti, kam si mohu obléci večerní šaty. Nikdy bych si nevzala věc, která mi nesluší, jen proto, že je právě ‚in‘.

„Do vyloženě nahých odhalených fotografií bych nešla.“

Četl jsem, že jste před pár týdny uvažovala, že byste za odpovídající honorář byla ochotna nafotit i odvážnější fotografie. To byste pak ale přece měla problémy s agenturou pana Zapletala. Můžete říct, jak to bylo doopravdy?

Jana: Toto téma vzniklo v souvislosti s mojí fotkou Dívka měsíce v časopisu Playboy. Tato fotka je v oblečení. Vzápětí se mě média zeptala, zda bych nafotila např. pro Playboy i odhalené fotky. Odpověděla jsem, že se mi líbí pouze umělecké akty, které jsou chytře vymyšlené tak, že intimní partie nejsou vidět. Do vyloženě nahých odhalených fotografií bych nešla.

Jaké máte hlavní podmínky při rozhodování zda vzít, či nevzít novou práci?

Jana: Hlavní podmínkou je, o jakou značku, firmu či návrhářku se jedná a také finanční ohodnocení. Prestižní práci někdy přijmu za nižší honorář, pokud pro mě může být užitečná v mém pracovním portfoliu. Naopak pro špatný výrobek bych reklamu nedělala ani za astronomický honorář.

Je pravda, že jste pro účast na prestižních světových přehlídkách ochotná slevit z výše honoráře, protože víc než ty peníze je pro vás důležitější, že se tam objevíte?

Jana: Ano, jak říkám. Zažila jsem např. přehlídku na fashion weeku, kde všechny dívky měly stejný symbolický honorář. Právě proto, že šlo o prestižního návrháře. Přehlídky se účastnily i mnohem slavnější modelky.

Teď je vám dvacet pět let, že ano? Vzpomenete si, jak a jestli jste svůj šatník řešila, když jste byla teenager? Mluvili vám třeba rodiče do toho, co máte nosit, a hádala jste se s nimi kvůli tomu?

Jana: Jako každá dívka jsem se ráda módně oblékala. Měla jsem svou hlavu a nenechala jsem si do oblékání mluvit ani v dospívání.

Mladší i starší dívky často uvažují o změně image. Byla byste vy sama kvůli velmi lákavé nabídce nebo i z vlastního rozhodnutí ochotná změnit nějak razantně svou image?

Jana: Proč ne. Změna je život. Jen by ta změna nesměla být k horšímu. (Jana se rozesmála.)

Patříte k ženám, pro které je důležité, jak vypadají, a které se malují každé ráno, i když je nečeká žádná společenská akce, nebo když nemusíte, svůj vzhled neřešíte?

Jana: Pokud mám volno, používám lesk na rty a řasenku. Jsem pak ráda, že mohu dát pleti odpočinout. Oblečení samozřejmě sladěné a upravené.

„Pokud jsem v Čechách, udržuji si alespoň jednou týdně praxi v lékárně.“

Jako každá úspěšná modelka jste hodně vytížená. Máte vůbec čas na nějaké soukromí? Co Jana Doleželová ráda dělá, když nic dělat nemusí?

Jana: Sportuji, především lyže, in-line brusle, squash, plavání a cykloturistika. Ráda také navštívím rodiče. Zajdu na koncert nebo do kina.

Modeling je asi vaše hlavní, ale nejspíš ne jediná aktivita. Čemu všemu dalšímu se v současnosti věnujete? A připravujete snad nějaký nový projekt?

Jana: Pokud jsem v Čechách, udržuji si alespoň jednou týdně praxi v lékárně. Připravuji také podobný charitativní projekt, jaký jsem uspořádala minulý rok.

Letní prázdniny jsou za námi. Co všechno se vám během léta podařilo a co všechno máte v plánu v nejbližších týdnech?

Jana: Točila jsem 2 televizní reklamy v zahraničí. Měla jsem menší roli ve filmu. Také jsem fotila ve Slovinsku kalendář a další foceni v Miami. Dovolenou jsem trávila s přítelem v Norsku. Léto bylo pestré a krásné. Nyní mě čeká focení katalogu v Mnichově a pak nějaké čas práce v mé agentuře v Miláně.

V minulém čísle Sweet17 jsme vám představili několik mladých seriálových herců a bylo na vás zvolit si toho nejoblíbenějšího. Do naší SMS ankety jste zaslali spousty hlasů, ze kterých vzešel jasný vítěz. Největší zájem jste projevili o Patricii Solaříkovou, začínající herečku, která září v roli Terezy Jordánové v seriálu Ulice. Patricie nám ochotně poskytla rozhovor, o který jste žádaly.

V naší anketě o nejoblíbenější mladou seriálovou hvězdu jsi na plné čáře zvítězila. Co na to říkáš?

Patricie: Určitě mě to hrozně potěšilo a taky dost překvapilo. Rozhodně mě nenapadlo, že bych mohla vyhrát vůbec nějakou anketu. Já si totiž pořád tak nějak nepřipouštím nebo spíš asi neuvědomuju, že by mě měl někdo znát. Nechci používat slovo známá nebo populární, protože si myslím, že u mě se to použít nedá.

Jak ses vůbec dostala k roli Terezy Jordánové?

Patricie: Přes casting. Byl nás tam fakt hodně, holky a kluci dohromady. Hlavní porotce (a asi i jediný, i když to nemůžu říct jistě) byl pan režisér Dušan Klein. A zkoušely se dvě scénky, jedna Tereza a Matěj jako sourozenci a druhá Adriana a Matěj- zamilovaná scénka. To se zkoušelo všichni se všema a různě se to mixovalo. A zajímavý je, že my s Kubou (Jakub Štáfek, představitel Matěje Jordána – pozn. redakce) jsme spolu zkoušeli jen tu scénku Adriana a Matěj a vybrali nás nakonec jako ty sourozence.

A co se dělo dál po prvním castingu?

Patricie: Ten casting měl několik kol. Pak byly kamerové zkoušky a pak se hrozně dlouho neozvali. Myslela jsem, že už je to pasé. Ale nakonec zavolali a řekli mi, ať přijdu na další kolo. A takhle těch kol bylo několik, až si nás s Kubou nakonec vybrali. Pak začaly probíhat první čtené zkoušky s ostatními herci. Tenkrát jsem z toho byla hrozně vyjukaná, protože si představte, že jste normální 16letá holka a okolo vás sedí hvězdy, jako je Terezka Brodská, Pavel Kříž, pan Brzobohatý, pan Hrušínský, paní Vránová, Jana Švandová, Ljuba Krbová, Zdenička Hadrbolcová a spousta dalších! Pokaždé, když jsem měla přečíst nějakou větu, tak jsem se hrozně bála, že se přeřeknu nebo zakoktám. A to byla jen čtecí zkouška!

Takže jak dlouho trvalo, než se z „obyčejné holky“ stala herečka před kamerou?

Patricie: V březnu 2005 byly castingy a první kamerové zkoušky, no a v pondělí 6. června 2005 jsem měla první natáčecí den. No vidíte, už je to rok! Ten čas fakt hrozně letí!

V čem je Patricie podobná seriálové Tereze?

Patricie: Myslím, že kromě obličeje nemám s Terezou nic společného. Ona ve všech situacích reaguje úplně jinak, než bych třeba reagovala já.

Patricie: „Já nechci být herečkou!“

Jak se dá zvládat natáčení nekonečného seriálu a škola najednou?

Patricie: Natáčení mi určitě odebralo hodně volného času. Třeba když kamarádi jdou v pátek večer do hospody, tak já s nima jít nemůžu, protože v sobotu točím a mám nástup v půl osmé ráno. No a jak se dá skloubit natáčení a škola? Celkem to jde. Až mě to samotnou překvapuje, že to docela zvládám. Sice mi teď chybí asi šest testů, co si musím doplnit, ale já myslím, že to nějak stihnu do konce června… Snad! (směje se) Ale je to taky hlavně tím, že mi profesoři moc pomáhají a vychází mi vstříc. Vždycky jsou ochotni se se mnou domluvit na jiném termínu a tak…

Závidí Ti spolužačky ve škole a ostatní kamarádi, že se stáváš slavnou? Setkáváš se s negativními reakcemi?

Patricie: Tak já si myslím, že slavnou se určitě nestávám. Ale velmi často se setkávám se závistí. Mrzí mě to, ale vím, že s tím nic neudělám. Snažím se to přecházet. Spolužačky jsou v pohodě. I když taky, jak které (směje se). Ale tak já vím, které mě nemají moc v lásce, ke kterým nemá smysl se přibližovat a dávat se s nimi do řeči…

Oslovují Tě lidé na ulici „Terezo“?

Patricie: Poslední dobou je to čím dál častější. Já vždycky dělám, že tam vůbec nejsem. Hrozně se stydím a nejradši bych se propadla do země.

Jak si rozumíš se svým seriálovým bráchou Jakubem Štáfkem?

Patricie: Ježiš, to je blázen! (směje se) Po tom roce natáčení už ho beru fakt jako svýho bráchu. Je s nim hrozná sranda. Je to fakt magor…

Bylo Tvým snem stát se herečkou?

Patricie: Ježišmarjá jenom to ne! J Já nechci být herečkou! Myslím, že to není povolání pro mě. A vysněné povolání asi zatím ještě žádné nemám.

Co přesně teď studuješ a co plánuješ do budoucna?

Patricie: Studuju střední školu obor Management obchodu a služeb. Vysokou plánuju, ale jakou, to zatím netuším. Nebo asi tuším, ale ještě to není stoprocentní.

Máš vůbec nějaký volný čas?

Patricie: No, ten volný čas, který mi ještě zbývá, vyplňuju nejčastěji učením a děláním věcí do školy. Blíží se konec roku a to ta škola nabere hrozný kotle J

Patricie: „Je to zvláštní pocit, když na sebe koukám v televizi!“

Jaké to je stát na place po boku takových hereckých hvězd, jakými jsou Tereza Brodská, Rudolf Hrušínský nebo třeba Pavel Kříž?

Patricie: Ze začátku jsem se hrozně bála. Byla jsem nervózní, když jsem věděla, že budu mít obraz třeba s panem Hrušínským. I teď ve mně ta nervozita přetrvává. I když s Terezkou už ne. To už je taková moje druhá máma J Vídám se s ní tak často, že bych se z toho brzo zbláznila, kdybych byla vedle ní pořád nervózní. Ale musím říct, že si toho moc vážím. Je to pro mě pořád takový zvláštní pocit, když vedle mě stojí pan Brzobohatý nebo paní Vránová.

Sleduješ doma Ulici? Jaký je to pocit vidět sama sebe v televizi?

Patricie: Když mám čas a jsem doma, tak se kouknu, abych věděla, co se tam vlastně děje. Je to hrozně zvláštní pocit, když na sebe koukám. Vždycky si říkám, co jsem udělala špatně a co jsem mohla udělat jinak.

Patricie: „Kluky balit neumím!“

Jaký je Tvůj vztah ke klukům? Jsi typ holky-kamarádky, nebo spíš holky-svůdnice?

Patricie: Holky kamarádky. S klukama se bavím ráda. Z nich necítím nikdy tu závist nebo zášť.

Existuje ideální kluk?

Patricie: Myslím, že existuje spoustu ideálních kluků, ale já jsem s nima asi ještě nepřišla do styku (směje se). Ale fakt nevím, jak by měl ideální kluk vypadat… Nemám určité představy.

Od té doby, co ses začala každý den objevovat na obrazovkách, co se u Tebe změnilo? Mají například kluci o Tebe větší zájem?

Patricie: To nevím. Nepozoruju nějaký větší zájem kluků. Tak změnilo se toho určitě spoustu. Myslím, že každému se změní život, když se ze dne na den začne objevovat skoro každý večer v televizi.

Jsi romantička?

Patricie: Teda vy mi dáváte zabrat těmi otázkami (směje se). Romantička? Asi jak kdy. Rozhodně si nepotrpím na žádný svíčky nebo tak něco. Vlastně ne, nejsem romantička J!

Máš nějakou radu, nějaký trik, jak na kluky? Jak sbalit toho vysněného?

Patricie: Tak to vůbec nemám J Já kluky balit neumím. Já se radši nechám sbalit.

Zažila jsi někdy nějaký pořádný trapas?

Patricie: No jéje! A kolik. Ale nějak jsem se naučila, že člověk se musí umět svým trapasům zasmát. Jinak to nemá cenu.

Řekni, jaká je Patricie Solaříková?

Patricie: Já nevim. Na tohle byste se museli zeptat někoho jiného, ne mě. Těžko se posoudím objektivním pohledem. Jen vím, že jsem tvrdohlavá, jdu si tvrdě za svým, i kdyby mě to mělo stát život. Když si něco usmyslím, tak není šance mi to rozmluvit.

Uvažovala jsi o nějaké změně vizáže? A vůbec – můžeš si jen tak třeba obarvit vlasy, nebo máš ve smlouvě s Novou, že nesmíš měnit image?

Patricie: To rozhodně nemůžu, kdybych se třeba chtěla ostříhat dohola nebo si jen udělat melír, tak to vždycky musím nejdřív prokonzultovat. Ale já jsem stejně hrozná konzerva, takže u mě žádná dobrovolná změna image nehrozí.

Chtěla bys něco vzkázat čtenářkám Sweet17?

Patricie: Že jim moc děkuju za to, že si mě zvolily jako nejoblíbenějšího mladého herce. A taky doufám, že se jim bude rozhovor líbit.

Bleskový výslech

Jméno: Patricie Solaříková

Datum a místo narození: 19.12.1988, Praha

Současné bydliště: Praha

Znamení horoskopu: střelec

Oblíbená barva: červená

Oblíbené zvíře: mám doma pejska Ritu, kočku Lauru a andulku, která se jmenuje Pupíček, umí to i říct J

Herecký vzor: myslím, že žádný herecký vzor nemám

Nejoblíbenější zpěvák, zpěvačka a kapela: těch je J

Oblíbené televizní pořady: seriály Ally McBeallová, Přátelé, Sex ve městě, Ordinace v růžové zahradě, Simpsonovi

Máš sourozence?: ano, starší ségru Lindu

Máš přítele?: tohle bych radši moc nerozebírala

Nejkrásnější rande: tak to netuším

Oblíbené jídlo: chleba s Nutellou

Oblíbené místo na světě: Thajsko

Vysněná dovolená: Mexiko

Oblíbený sport: tenis

Nejmilejší člověk na světě: moje sestřička Linda